V sobotu ve 12:45 jsme se sešli na roztockém vlakovém nádraží, abychom pár minut po 13. hodině mohli vyrazit vstříc Výletu mladých hasičů. Vydali jsme se do Staré Paky, kde jsme přestoupili na vlak směr Tanvald. V Semilech jsme ale vystoupili a dali jsme se na procházku Riegrovou Stezkou. Došli jsme až do Spálova, z kterého jsme měli pokračovat opět vlakem do Tanvaldu, a poté do Kořenova. Vlak měl bohužel poruchu, a když po dvou a půl hodinách nebyla zajištěna náhradní doprava, tak jsme museli volat zbytku vedoucím, kteří už v tu dobu na nás čekali na chatě, aby pro nás dojeli. Čekání jsme si zkrátili osvěžením v Jizeře. Pak už jsme se odvozu dočkali a vyrazili směr Kořenov, chata Sovín. Po příjezdu jsme si rozdělili pokoje, ubytovali se a k večeři si opekli buřtíky. Celý večer nás provázelo Michalovo hraní na kytaru.
    V neděli kolem půl deváté ráno jsme měli budíček. Absolvovali jsme rozcvičku a šli se nasnídat – měli jsme housky s marmeládou. Poté jsme se sbalili a vyrazili na výlet. Cestou jsme se zastavili v písečném lomu a dále pokračovali až na rozhlednu Štěpánka, z které byl krásný výhled. Při cestě zpátky jsme trochu zabloudili, a tak se nám procházka o něco protáhla. Naštěstí jsme s sebou měli svačinku a po cestě se občerstvili. Po příchodu zpět na chatu jsme si všichni odpočinuli a čekal nás oběd, ke kterému byl kuřecí řízek s bramborou kaší. Všem nám to moc chutnalo. Po poobědovém odpočinku jsme všichni vyrazili do lesa pro dříví, každý musel něco přinést. Dříví pak velcí kluci zpracovávali a ostatní děti hráli hry. Kolem sedmé hodiny večerní jsme si dali ovoce a šli si zase hrát. A když jsme byli všichni utahaní, tak se šlo spát.
    V pondělí jsme měli opět budíček kolem půl deváté, pak rozcvičku a snídani. Pak jsme se sbalili na výlet, tentokrát celodenní. Kus cesty jsme se přepravovali auty, dojeli jsme na parkoviště do Jizerek, kde naše cesta začala. Dopoledne jsme si procházeli naučnou stezku kolem rašelinišť, ve kterých jsme se i trochu zchladili. Po absolvování stezky jsme si zašli do restaurace Pyramida na oběd – většina z nás si dala svíčkovou nebo smažený sýr, či guláš a k tomu kofolu. Pak jsme se vydali dále směrem k soutoku Jizery s Jizerkou nedaleko polských hranic. Po cestě jsme se opět zchladili v řece, někteří skoro i plavali. Při zpáteční cestě zpět na parkoviště jsme ještě navštívili Starý lom a vylezli na vrch Bukovec, vysoký 1 005m. Když jsme se vrátili zpátky na chatu, přišli jsme na to, že každému zmizela nějaká oblíbená věc. Po chvíli se objevil dopis, ve kterém bylo napsáno, že se o své věci nemusíme bát, pokud splníme úkol z druhého dopisu, který se objeví později. Samozřejmě nám to nedalo a pátrali jsme v okolí, až jsme z toho dostali hlad. K večeři bylo maso s rýží. Poté si mladší hráli a objevil se druhý dopis. V něm se ozvala strašidla z lesa, která se přiznala, že unesla naše oblíbené hračky, ale i naše starší kamarády a naší vedoucí Lucku. Za úkol jsme měli jít po stezce do lesa, kde jsme vše ztracené měli najít. Všichni jsme se ale moc báli, a tak jsme došli pouze na kraj stezky a zase utekly zpět do chaty. Nejodvážnější byl pouze Adámek, který šel s vedoucím Zdendou,
a celou stezku prošli. Tak jsme zpět získali naše oblíbené věci, Lucku a starší kamarády, kteří vlastně byli ta strašidla. Když jsme měli všechny své věci u sebe a uklidnili jsme se, tak jsme se šli omýt a spát.
    Úterní ráno probíhalo stejně jako rána předešlá. Počasí nevypadalo moc pěkně, a tak jsme si na výlet sbalili i pláštěnky a vyrazili jsme na obhlídku místních bunkrů. V půlce cesty samozřejmě začalo mrholit. Došli jsme k bunkru, který jsme si mohli i s komentovanou prohlídkou prohlédnout. Byli tam zbraně a vojenská výbava, dozvěděli jsme i jak tam vojáci žili. Cestou zpátky jsme si prohlédli další dva bunkry. Když jsme se vrátili zpět na chatu, už byl připravený oběd v podobě špaget. Po obědě se rozpršelo, a tak jsme měli odpolední odpočinek. Po třetí hodině už bylo krásně, a tak jsme vyrazili na stopovanou – první šli starší a potom mladší. Cestou jsme plnili spousty úkolů, až jsme došli pod Maják Járy Cimrmana. U nedaleké restaurace jsme se občerstvili a pohráli si na dětském hřišti. Pak jsme vystoupali na Maják a prohlédli si Muzeum Járy Cimrmana. Cestou zpět jsme se prošli lesoparkem, kde byly různé prolézačky, na kterých jsme se pořádně vyřádili a přišli i k jednomu zranění. Po příchodu na chatu jsme se nabaštili bramboráků, hráli hry a poté šli spát.
    Ve středu ráno jsme si mohli pospat až skoro do devíti, venku totiž pršelo, a tak jsme nemuseli ani na rozcvičku. Nasnídali jsme se a užívali jsme si volné dopoledne. K obídku jsme měli hranolky s čínou a poté jsme vyrazili do Muzea výroby dřevěných hraček do Jiřetína pod Bukovou. Prohlédli jsme si také hračky, které byly dříve a jaké jsou teď. Prošli jsme si celou výrobnu, abychom věděli, jak taková dřevěná hračka vzniká a jaké hračky existují. Po příjezdu zpět na chatu jsme si hráli v pokojích. Kolem sedmé hodiny byla večeře – topinky se sýrem.
    Ve čtvrtek jsme měli budíček před půl devátou, následovala rozcvička a snídaně. Počasí nevypadalo moc pěkně, a tak jsme měli opět volné dopoledne. Využili jsme ho k uklízení našich pokojů, protože u některých to bylo opravdu potřeba. K obědu jsme měli buchtičky se šodó. Po obědě stále pršelo, a tak jsme auty vyrazili do Muzea historických železničních vozidel a Výtopny v Kořenově. Muzeum jsme si mohli projít sami – viděli jsme, jaká technika byla dříve a jaké byly třeba nehody na tratích. Do Výtopny nám byl přidělen průvodce, který nám něco pověděl o vlacích, které právě ve výtopně mají a opravují. Po prohlídce jsme se vydali zpět na chatu. Venku již nepršelo, a tak jsme si až do večeře hráli. K večeři jsme měli bramboráky a poté si šli zase hrát a spát.
    Páteční ráno bylo opět stejné jako to předešlé. Po snídani jsme si sbalili batůžky a vyrazili na výlet. Dojeli jsme na parkoviště k Souši. Odkud jsme se vydali na Protrženou přehradu na Bílé Desné. Okolí přehrady jsme si důkladně prošli a občerstvili se nanuky. Dále jsme pokračovali do restaurace Smědava, kde jsme si dali obídek – většina z nás opět svíčkovou, guláš nebo knedlo-vepřo-zelo. S plnými bříšky jsme se vydali opět na cestu, která končila v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém Potoku pod Smrkem. V muzeu jsme si mohli prohlédnout tehdejší textilní výrobu. Mladší děti si mohli hrát v dětském koutku. A o patro níže byla vystavená letadla, letecké motory, motorky a vláček. Po prohlídce jsme se vrátili zpět na chatu, kde jsme po zbytek odpoledne odpočívali. K večeru jsme roztopili oheň, abychom si mohli opéct buřty k večeři a Michal nám k tomu hrál na kytaru. Spát jsme šli až dlouho po setmění.
    V sobotu, poslední den výletu, jsme vstávali nejdříve z celého týdne - v osm. Šli jsme na rozcvičku, poté se nasnídali a pak nás čekalo uklízení a balení. Museli jsme z postelí sundat povlečení, uklidit si po sobě nepořádek, ale hlavně si sbalit své věci. Vše se nám snad podařilo, a tak jsme se v deset vydali auty k domovům.
    Za výlet mladých hasičů děkujeme našim vedoucím – Lucce, Zdendovi, Tomášovi a Honzovi, obci Roztoky u Jilemnice, SDH Roztoky u Jilemnice a Martinovi Šolcovi.

FOTO: ZDE